Kultura · Kyjev, Ukrajina
Jak se paří na Ukrajině?
Víkend na festivalu Brave! Factory, který se konal v Kyjevě 22. a 23. srpna 2026.
Do Kyjeva jsem jel hlavně pracovně: spřízněná organizace pro testování drog Drugstore měla působit na festivalu Brave. Chtěl jsem se poučit z jejich zkušeností, a tak jsem se s Galyou Sergienko z Drugstore domluvil, že navštívím jejich kancelář, uvidím, jak se na rave připravují, a podívám se na ně v akci. Shodou okolností mi i přátelé říkali, že Brave patří k nejlepším festivalům široko daleko, takže moje zvědavost vyvrcholila.
Jiná možnost není
Drugstore je součástí neziskové organizace Alliance for Public Health, která podporuje služby od zdravotní pomoci civilistům u frontové linie až po rozdávání základních pomůcek pro snižování rizik, jako jsou informační materiály o drogách, sady pro bezpečnější šňupání a reagenční testovací sady.
Když dorazím do kanceláře Drugstore, Galyina kolegyně Margarita mě přivítá před historickou nemocniční budovou, ve které sídlí, a jdeme dovnitř. V bludišti chodeb mi vypráví, jak naplňující je jejich práce, třeba pořádání přednášek na témata související s drogami. Bylo vidět, že mladí lidé chtějí snižovat rizika a učit se, pokud je to možné. Bohužel je to teď těžší: kvůli probíhající mobilizaci lidé neradi vycházejí ven.
Drugstore se mezitím balí na Brave a já si můžu prohlédnout část jejich materiálů. Chytlavé designy na sadách pro šňupání, vlastní verze slavné tabulky interakcí drog od TripSit, různé kondomy, lednice plná reagenčních testů a mnohem víc.
„Kyjev žije svým vlastním životem, ať se děje cokoli, lidé už jsou na to zvyklí. Protože jiná možnost není.“
Galya, Drugstore
Na otázku, jestli narazili na nějaké podivné drogy a kdo je užívá, odpovídá Olya z Drugstore „Je to nová generace“. Od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu roste užívání syntetických stimulantů a mezi legal highs se objevily syntetické kanabinoidy a kratom. Nedávno byly zakázány další nové psychoaktivní látky a drogy jsou teď alespoň méně na očích, pokud to lze považovat za zlepšení.
Mluvíme také o mefedronu, králi moderních stimulantů, a o pregabalinu. Ten je tlumivá látka, nejznámější pod obchodním názvem Lyrica. Dávkování se u každého člověka divoce liší a účinky má někde mezi alkoholem, xanaxem a ketaminem.
Sedět v kavárně na Ukrajině a jen tak se bavit o drogách mi připadalo zvláštní. Řekl jsem Olye, že všichni, koho znám, mi tuhle cestu rozmlouvali jako špatný nápad.
„No a co? Žít tady je špatný nápad, a stejně to děláme.“
Olya, Drugstore
Další den
Brave! Factory otevřel brány ve starém Dovženkově filmovém studiu v Kyjevě. Začíná se v poledne, protože všichni musí být do půlnoci doma kvůli zákazu vycházení. Denní párty jsou nový standard, a to znamená úplně jiný zážitek než před pár lety, jak jsem se dozvěděl od ostříleného ravera Serhije.
„Teď to nic není. Kdybys viděl, jaké to bývalo na Brave v Metrobudu. Tři nebo čtyři tisíce lidí u jedné stage.“
Serhij
Serhij dřív pracoval v Polsku, ale po plnohodnotné invazi v roce 2022 se vrátil na Ukrajinu. Musel v Polsku pracovat a žít ve více městech, než kolik jsem jich jako rodák vůbec navštívil. Zatímco jsme si povídali, přišla paní se psem. Všimla si Serhijových zraněných nohou a tiše mu něco ukrajinsky řekla. Odpověděl, že udělal jen to, co mohl.
Umřel bych, kdybych nežil
Teď, když už neslouží v armádě, se nezastaví. Vášeň pro fotbal a hudbu ho žene k tomu, aby obojí zpřístupnil ve svém rodném Ternopilu. Ukázal mi fotky fotbalového hřiště, které postavil, a poznamenal, že viděl stejně velké budovy úplně zničené ruskými bombami.
„Umřel bych, kdybych nežil. Každý den se něco děje. Každá noc může být ta poslední. Lidé na Ukrajině chtějí žít, ne umírat. Přeju si, aby všichni žili a bavili se, a ne byli ve válce.“
Serhij
Jak bez toho můžete přežít?
U informačního stánku Drugstore jsem potkal Anastasii, místní DJku, která na festival přišla se dvěma kamarádkami. Anastasia to na kyjevských parketech i za decky zná, bere lekce u legendárního kolektivu klubu Closer a paří s nimi už léta. Na otázku, jaké je to pařit ve válce, odpovídá:
„Jak bez toho můžeš tuhle hrůzu přežít?“
Anastasia
„Je to i naše průvodkyně,“ řekly hrdě její kamarádky, zatímco si čmárám jména doporučených umělců. Místní rezidenti Igor Glushko, Roman K. a Sasha Shults se rychle dostali mezi favority v mém programu. Později večer se chystalo vystoupení Mezerga, francouzského umělce, který hraje na vlastní nástroj složený z thereminu, klávesnice a perkusí.
Těsně předtím, než Mezerg začal, někdo z publika zakřičel klasiku: „Putin je debil! Vítejte na Ukrajině!“
Rave je o tom být v přítomném okamžiku, tady, teď, spolu. Mnoho umělců přímo zmiňovalo válku nebo děkovalo našim obráncům za jejich oběť. Lidé tančili na Hidden Element a dívali se přitom na jména okupovaných ukrajinských měst, jiní se fotili s uměleckými instalacemi umístěnými místo oken zničených při ruském útoku.
„Dvojí vidění je nutnost, když žijete v takové realitě,“ napsala mi později Anastasia.
„Připomíná mi to stav mezi rozbitým a nerozbitým.“
Dima, návštěvník festivalu
Ukrajina je můj domov
Na Taťánu jsem narazil při setu Sweelyho, francouzského DJe hrajícího na stage Dvir. Zeptala se, co mě přivedlo do Kyjeva, a povídali jsme si o snižování rizik a testovacích sadách na drogy. Sama drogy neužívá, ale je velkou fanynkou červeného a černého čaje. Měli jsme štěstí a cestou na techno na stage Topka jsme nějaký našli.
„Pracovala jsem v mezinárodním rozvoji, v Iráku, v Afghánistánu. Žiju v Mexiku, ale teď jsem přijela sem, protože Ukrajina je můj domov.“
Taťána
Taťána si nebyla jistá, jestli půjde na afterpárty v Closeru příští víkend. Má povinnosti v útulku pro zvířata za Kyjevem, kde pomáhá psům z celé Ukrajiny. Přesto všechno zvládne, žádná překážka není příliš velká: „Jestli tě to zajímá, v září je další festival, klidně přijeď.“
Později
Rozloučil jsem se („do pobačennja“) s týmem Drugstore a vyrazil na autobus zpátky do Polska. Právě když končil závěrečný DJ set Erica Cloutiera, vyskočilo mi na telefonu upozornění na letecký poplach. Protože na to samozřejmě existuje aplikace.
Zeptal jsem se člověka stojícího poblíž, kde je kryt. Jdeme do metra? Překvapeně se na mě podíval, jen se usmál a zasmál.
Nechci to dramatizovat, ale metrem jsem jet stejně chtěl, tak jsem zamířil do krytu. Na ulici jsem se zeptal kolemjdoucí dívky, jestli ví něco víc o tom, co se děje. Ukázala mi skupinový chat na Telegramu, který sleduje „přílety“. Díky tomu můžete vědět, jestli je cílem vaše čtvrť, což může být přesnější než celoměstské sirény.
Podle chatu jsme měli být v pohodě. Ale když jsme procházeli pod rušnou ulicí, už nebylo tak jasné, jestli slyšíme výfuky aut, nebo drony Šáhed.
Přidali jsme do kroku. Měli jsme kam jít. Čas jet domů.
Podpořte Ukrajinu hned teď. Zapojte se do pomoci a přispějte na u24.gov.ua.
